Po osmé hodině se tmavá obloha lehce rozjasnila, a tak jsem vyšel před dům (silnice už byla trošku prohrnutá, ale chodníky ještě ne), nacvakl běžky a přímo vyjel. Po Krokově ulici ke Svitavě a dále přes železniční most a po kolejích Svitavské pobřežní dráhy, které byly tak zapadané, že se dalo na běžkách jet přímo mezi kolejnicovými pásy. Jen na výhýbkách bylo nutné trošku přibrzdit. Dříve ráno už tu někdo na běžkách projel, a tak jsem pěkně ve stopě mohl pokračovat až k bývalým jatkám, odkud už to šlo zase jen hlubokým sněhem.
| Běžkařská trasa podél Svitavy provede milovníky zminích sportů skrz Brno. Za příjemné prostředí může zejména fakt, že koridorem po břehu můžou chodci, cyklisti, lyžaři i vlaky, ale od aut je tu pokoj. |
Místa, která v létě patří cyklistům, dnes patřila běžkařům. Po cyklostezce jsem dojel až na zastávku Černovická a jen, co jsem sundal běžky, čekala mě postupka autobusů 49 a 50 rovnou až do kampusu.
Odpoledne byla cesta z práce zajímavější. Přes den ještě pár centimetrů sněhu připadlo, ale oteplilo se a hmota na zemi byla jakási těžká a lepkavá. Už za tmy jsem si to namířil po Studentské ulici až na Netroufalky, které jsem překřížil a pokračoval zbůhdarma po pláni, kde ještě před pár dny pracovaly bagry. To byla chyba. Dojel jsem tak až ke srázu, pod kterým se rozprostíralo neprůjezdné křoví. Potupně bylo zapotřebí se vrátit až skoro na Kamenici a teprve (pro mě dosud neznámou) cestou, rovněž vybavenou běžkařskou stopou, podél Bítešské dálnice jsem mohl dojet až ke studánce Čertík.
Pěkně se to rozjelo z kopečka, jen kdyby na konci nebyly strmé dřevěné schody. Najel jsem do nich a pěkně se rozplácl, jak se sluší a patří, když prostě najedete na lyžích na schody. Dál už to šlo výborně. Na udupané cestě údolím jsme se krásně rozjel a na břehu Svratky zahnul doleva k Anthroposu. Z cyklostezky byla opět běžkařská trasa, chybělo jen ji trošku urolbovat. A protože se čas nachýlil, zakončil jsem dnešní běžkování na zastávce Anthropos, odkud jsem i s lyžemi zamířil trolejbusem č. 25 do Morku.
|